Červnové tornádo, které prošlo podél řeky Moravy od Břeclavi po Hodonín, místní popisují jako dvě a půl minuty hrůzy, které přinesly mnoho neštěstí. Při rachotu, jako by projížděla kolona tanků, se v úzkém pásu postupu přírodního živlu bořily domy, mizely zahrady, statný les se zvedal i s kořeny a vírem vykroucené stromy létaly vzduchem.
Ti, co katastrofu přečkali ve zdraví, řekli prvnímu místopředsedovi ÚV KSČM Petru Šimůnkovi v doprovodu předsedkyně OV KSČM Lenky Ingrové, kteří navštívili některé poškozené rodiny členů KSČM nebo jejích příznivců v okrese Hodonín s finančním příspěvkem z veřejné sbírky, mj.: »Zvedlo to malý železný hornický vozík, letěl vzduchem osm, deset kilometrů a dopadl na střechu v městské části Hodoníně-Pánově. Nám to odneslo do neznáma stolitrové barely naplněné vodou. Vzduchem létala i auta a zůstala zaklesnuta ve větvích stromů. Jiní byli naopak obdaření dopadem ledničky plné masa na dvůr, ale co to bylo platné, když v postižené oblasti nešel proud. Po válce tady nebyla takové zkáza jako po tornádu…«
Před dvěma týdny navštívil a obdařil Šimůnek poškozené komunisty v okrese Břeclav. Pro Haló noviny řekl: »Nejsme úplně přesvědčeni, že obce hospodaří dobře. Přivezli jsme finanční prostředky, které jsme posbírali od lidí, kteří chtěli pomoci jižní Moravě. Některé okresní výbory KSČM jim už pomohly individuálně, stejně jako i jednotliví členové KSČM. Nyní jsme rozdělili mezi potřebné obsah celostátní sbírky na pomoc od nás občanům poničených obcí na Břeclavsku a Hodonínsku celkově přibližně jeden milion korun. Peníze poslouží postiženým rodinám na to, aby pomohly hlavně při shánění řemeslníků a jako náplast na zvýšené ceny stavebních materiálů. Jde o peníze z celé ČR soustředěné na účet ÚV KSČM formou mimořádných členských příspěvků od Šumavy po Beskydy.«
Dodal, že za finanční pomoc KSČM byli lidé vděční. Bude-li to ještě potřeba i v roce 2022, komunisté sbírku zopakují. »Naše priorita není oprava kostela a obnova zvonů jako v Moravské Nové Vsi, které někteří ze starostů považují za prvořadé a shromažďují na to dva a půl milionu korun. Až pak, co zbude, dají lidem. Církev svatá je tam na prvním místě. Pro komunisty je důležité v první řadě, aby dobře bydleli lidé včetně starých osob a dětí, aby byly v pořádku školy a školky i zastávky pro autobusy, aby mohli jezdit bez problémů do práce i škol,« podtrhl.
V městské části Hodonín–Pánov zavítal Šimůnek s Ingrovou do bytu Vladimíry Volkové, vedoucí pošty na nádraží. Popsala, jak živel roztříštil okna a sklo jí rozřízlo bradu, hruď i rozseklo koberec. Ten večer ji lékaři na chirurgii nepřijali, protože byli zavaleni těžšími případy včetně několika úmrtí. Bradu Volkové proto odborně »zamašličkovala« pediatrička. Peněžní dar od komunistů převzala s dojetím. Z okna ukázala na sotva dvě stě metrů vzdálenou hájenku, ve které v minutě zkázy zahynul dědeček s vnučkou. Padající budova je zasypala. Před bytem Volkové chybí les, jsou tam na planině jen shrnuté vytrhané pařezy i s kořeny statných stromů, lidé to tady nyní nepoznávají a diví se, kdeže jsou… Město občanům na Pánově finančně zatím nepomohlo. Volkové naopak pomohla Nadace české pošty a nyní komunisté.
Zdeňka a Jiří Nejezchlebovi z Hodonína-Bažantnice uvedli, že viděli, jak z oblohy padají mrtví ptáci a létají kusy roztrhané solární elektrárny. Před okny vír vytrhl i s kořeny dvanáctimetrovou túji a praštil s ní o protější dům. Podtlak vysával paní Zdeňku z bytu a manžel ji – zapřenou o dveře balkonu – musel vší silou držet, aby nevyletěli do prostoru oba.
Jiří Brožík z hornické čtvrti Hodonína je vášnivým chovatelem papoušků a jiných exotických ptáků. Popsal, jak většinu klecí na dvoře mu roztrhal a odnesl i s ptactvem uragán. Nyní se snaží sbírku opeřenců obnovit. Čtyři andulky se vrátily a korely dostal od kamarádů ze soucitu. Brazilské zpěváčky si prý pořídí znovu. Ukázal vedle i na obnovený skleník, který vichr složil na zem a poničil v něm stovky kaktusů. Holina po nedávném lese je už osázená a vznikají tam oplocenky. »Stodvacetiletou borovici to ukroutilo a létala i s kořeny vzduchem. Projektant mi řekl, že zde vysadili dub letní a dosadí tam buky a jasany. Ale podle zákona nesmějí být blízko cesty či domů, aby je neohrozily v případě svého pádu,« řekl Brožík, dříve ošetřovatel zvířat ZOO Hodonín.
V Hodonínské lokalitě Pastelky manželé Jan a Anna Seifertovi přišli v Lužicích o bydlení. Všechno jim tam zůstalo. Dostali náhradní byt v Hodoníně. Paní Anně při vzpomínce na to vytryskly slzy. Přespávali ve sportovní hale, pak na chatě a nakonec dostali byt na tři měsíce v Hodoníně. Teď dostali nájemní smlouvu k užívání městského bytu na dva roky.
Bývalý pilot Adolf Výlet z Lužic bydlí u syna v Rohatci. »Přišel jsem o auto, domek mám rozbitý, všechen nábytek je potřeba pořídit nový. Vítr vytrhal okna, co bylo uvnitř, vynesl ven a naopak donesl do místností po kolena směsi všeho možného zvenčí. Bylo to katastrofální…« dodal.
Jan Kočvara s manželkou Dagmar z Lužic měl před Hodonínem zahradu s chatkou čtyři krát čtyři metry. »Všechno je smetené jak v americkém hororovém filmu. Tady na domě jsme museli opravit střechu svépomocí s velkým nasazením mnoha ochotných místních třicátníků či pětatřicátníků. Ti kolem dokola opravili střechy i fasády poničené létajícími těžkými předměty. Vinohrad mám potlučený. Abych měl víno alespoň pro sebe, hrozny k tomu jsem musel nakoupit. My jsme na tom ještě dobře, jiní jsou na tom hůř a těžce to psychicky nesou,« uvedl Kočvara a jako vášnivý Slávista hostům ukázal knihu návštěv s nápisem In vino veritas s fotodokumentací a podpisy slavných lidí, kteří u něj kdy poseděli.
Sedmdesátiletý Antonín Krejčiřík z Lužic je velký sportovec a zimní plavec, např. na Silvestra v pražské Vltavě. »Vytrhalo mi to 60 stromů meruněk, švestek, zmizel stoletý ořešák, který dával každý rok na 150 kilogramů ořechů. Teď tam není nic. Ani chatka, přístřešky, oplocení, všechno odletělo. Žijeme dál, co naděláme, je to bída… Vysázel jsem vše nové. Jestli budu sklízet a dožiji se toho, nevím,« posteskl si Krejčiřík se slzou v oku. Finanční dar KSČM použije na obnovu zahrady. S hosty se dal vyfotografovat před velkým nástěnným gobelínem plným minaretů, který si prý přivezl z Iráku, když byl ještě kandidátem KSČ.
Ludmila Gutová z Lužic se svým věrným pejskem vzpomněla na psychický šok ze dvou a půl minuty hrůzy, když se v obci všechno hroutilo. Větrný vír tam smetl sedm domů a poničil zdravotní středisko.
Dvaadevadesátiletá Aloisie Víchová z Lužic si za peněžní dar koupí stromky a obnoví si zahradu. Možná i vinohrad, ale na to už nemá příliš síly. Rozbitou střechu jí opravili mladí brigádníci. Taky se sklepem, který zatopila voda. V diskusi s Petrem Šimůnkem a Lenkou Ingrovou přiznala, že v komunistické straně je od r. 1957 a nesnáší lidi, kteří kvůli vlastnímu prospěchu převlékají politické kabáty.
V Mikulčicích přijeli hosté doprostřed besedy šestice obdarovaných. Šimůnek jim řekl: »Snažili jsme se posbírat koruny po celé republice. Setkali jsme se s dvojím přístupem k lidem. Ve stejné době se totiž stalo něco podobného na Břeclavsku a Hodonínsku, tedy tornádo, a taky na Ústecku, kde přírodní úkaz na styku studené a teplé fronty vyvolal rázovou vlnu, která ničila vše v horizontálním směru. Rozhodli jsme se, že v obcích, kde byli poškozeni komunisté, nepodpoříme penězi nákup nových zvonů do kostela, jak je tomu jinde, ale naopak soustředěné finanční prostředky rozdělíme mezi naše lidi. K nápravě škod na Lounsku starostové za KSČM shromáždili řemeslníky a zorganizovali jejich pomoc lidem. Za tři týdny opravili veřejné stavby, školy, školky, autobusové zastávky, aby lidé mohli normálně jezdit do práce a do škol. Poslední dům byl v severních Čechách opraven tři měsíce po katastrofě. Když jsme jim chtěli přivézt peníze ze sbírky KSČM, tamní starostové řekli: ‚Odvezte to raději všechno potřebným na jižní Moravu!‘ Severočeši si pomohli sami a ještě něco přispěli do sbírky. Jsou v ní peníze od lidí od Šumavy po Karvinou. Na jihovýchodní Moravě jsme dostali seznam lidí, kteří potřebují finanční dar. Před dvěma týdny jsme je dávali lidem na Břeclavsku a nyní na Hodonínsku. Oba výbory KSČM budou situaci monitorovat. Bude-li potřeba, uděláme mezi lidmi v roce 2022 sbírku novou.«
Ingrová doplnila pro Haló noviny, že ze shromážděných poškozených tornádem soudružka Budišová přišla o celý dům. »Bydlí náhradou v drahém soukromém nájmu v Hodoníně, vyřizuje se jí užívání městského bytu, ve kterém bude mít nižší nájem. Jsou zde i soudruzi z Hrušek, kteří se teprve před nedávnem nastěhovali do rodinného domečku v Mikulčicích, taky přišli o celý dům a bydlí teď v nájmu v Břeclavi. Ti si chtějí svůj dům postupně obnovit a vrátit se do něj,« řekla.
Obdarovací sérii uzavřela návštěva Zdenky Vavrysové z Mikulčic, která nyní bydlí u dcery v Moravské Nové Vsi. I ta přišla o dům. Hosty přivítala na zápraží s chodítkem, protože měla roztrženou nohu, kterou jí přerazily vichrem vyražené dveře. Lékaři jí kotník spravili dvěma šrouby a drátem. Po závalu ji odnesli hasiči ke kulturnímu domu, kde shromažďovali raněné. Odtud putovala do nemocnice v Uherském Hradišti. Z domu jí nezůstalo vůbec nic, ani mobil. Jen oblečení, které měla právě na sobě.
Marie Křivánková z Mikulčic dodala, že všichni záchranáři dělali maximum vždy do setmění, protože elektrický proud v postižené oblasti nešel. »Viděla jsem strašně unavené hasiče. Když skončili směnu, vyzuli si boty, padli na matraci a spali. Bylo mi jich strašně líto,« uvedla se slzami v očích. Lidé říkají, že po válce tady nebyla taková zkáza, jako nyní…
»Všem dárcům v ČR, kteří přispěli na účet KSČM ve prospěch občanů postižených ničivým tornádem, jménem komunistů mnohokrát děkuji,« uzavřela Ingrová.
(vž)
FOTO – Václav ŽALUD
