V předvečer voleb do Evropského parlamentu se na OV KSČM Hodonín uskutečnila beseda se dvěma kandidáty do Evropského parlamentu Dagmar Švendovou a Romanem Blažko.
Besedu zahájila předsedkyně OV KSČM Hodonín Lenka Ingrová a přivítala mezi účastníky besedy také poslankyni Parlamentu ČR Marii Pěnčíkovou.Velmi vzácným a milým hostem byla Anna Tuv, která velmi poutavě vyprávěla o svém životním osudu na Ukrajině. Její tragédie začala v polovině roku 2014. Tehdy bez váhání, po té co bylo její město Horlivka bombardováno příslušníky ukrajinské armády, odjela s dětmi na Krym, který byl v té době již ruský. Manžel se však musel vrátit zpět, aby se postaral o svou starou matku a hospodářství.
Anna Tuv zůstala s dětmi na Krymu a v televizi sledovala bombardování svého města. Začala pracovat v baru v Simferopolu a desetiletá Káťa ji vozila miminko Zachara každé tři hodiny ke kojení. Vydělala sotva na jídlo pro děti a na zaplacení nákladu za pronájem pokoje. Skončila však sezona, bar zavřeli a Anna se vrátila domů.
Byla podepsána první minská mírová dohoda, bojové akce slábly a nálety ustaly. Anna spolu s místními obyvateli věřili, že je válka zažehnána. Víra v pokojný mírový život netrvala dlouho. Děti chodili do školky se jménem a krevní skupinou na tričkách a stále nosily pokyny, jak se chovat aco dělat při ostřelování. Anna byla opět v jiném stavu a skoro celé těhotenství až do narození nejmladší dcerky prožila ve strachu. Opakovaně začali město střídavě ostřelovat. Přesto, pro jedenáctiletou dcerku připravovali slavnostní zahradní oběd k ukončení školního roku. Začali společně uvažovat, že na delší dobu někam odjedou. Během obědu se nad jejich hlavami objevil dron a po chvíli začali poblíž vybuchovat dělostřelecké granáty. Utíkali se schovat do domu…. To byl konec.
Střela zasáhla dům mezi dětským pokojem a chodbou. Tlaková vlna vše rozmetala, někde unikal plyn. Tento hrůzný a strašný den Anna prožila v měsíci květnu 2015. V sutinách domu zůstala bezvládná těla dcery Káti a manžela Jurije. Sama byla těžce zraněná a museli ji amputovat ruku. Syn Zachar měl těžké popáleniny. Rodina přestala existovat.
Své vyprávění doplnila fotodokumentací…. Mnozí účastníci besedy se zdráhali uvěřit, že jsou to snímky z nedaleké Ukrajiny, části Evropy 21. století.
Vyprávění svědka z Ukrajiny není příběh ojedinělý. V jejím regionu přišlo o život více než 300 dětí a velmi upřímně uvedla, že Ukrajina pro ni již zemřelaa ke své bývalé vlasti už nic necítí.
V současnosti žije Anna Tuv v Rusku a jako představitelka Sdružení vdov a matek Donbasu často jezdí po světě a vypráví svůj příběh. Přeje si, aby lidé věděli jaká je situace na Ukrajině a mohli si udělat pravdivý obrázek o tragédii na východě Ukrajiny, kterou lidé prožívají.
Snaží se pomáhat ze všech sil, které ji zbyly. Pracuje pro Fond pomoci lidem s amputovanými končetinami a pomáhá dětem v nouzi. Má k tomu velmi blízko. Je bývalou sestrou z chirurgie a aktivistkou s vlastní zkušeností. Sama o své blízké přišla a snaží se pomáhat tamním obětem. V Itálii byla nominována na Nobelovu cenu za mír.
Její zásluhou se dokumenty o zločinech na Donbasu dostaly až k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Rozkaz k ostřelování Horlivky a tedy jejího domu, dal ve zmíněné době velitel jedenácté brigády ukrajinské armády podplukovník Viktor Juško. Jeho viní z tragédie své rodiny. Nedávno obdržela ze Štrasburku dopis, že její žaloba byla přijata k projednání.
Kéž by takové zločiny byly po právu potrestány!
Osobně jsem z tohoto setkání odcházela s velkým dojetím. Přeji si, aby náš život byl bez válek, nepoznali jsme válečné hrůzy a mohli jsme se v mírových dnech radovat, spokojeně žít a pracovat. Ano, podobná přání jsem viděla na očích všech účastníků besedy.
Libuše Prášková
Členka VV OV KSČM Hodonín
