Chceme žít v míru – bez válek!

V předvečer voleb do Evropského parlamentu se na OV KSČM Hodonín  uskutečnila beseda se dvěma kandidáty do Evropského parlamentu Dagmar Švendovou a  Romanem Blažko.

Besedu zahájila předsedkyně OV KSČM Hodonín Lenka Ingrová a přivítala mezi účastníky besedy také poslankyni Parlamentu ČR Marii Pěnčíkovou.Velmi vzácným   a milým hostem byla Anna Tuv, která velmi poutavě vyprávěla o svém životním osudu na Ukrajině. Její tragédie začala v polovině roku 2014. Tehdy bez váhání, po té co bylo její město Horlivka bombardováno příslušníky ukrajinské armády, odjela s dětmi na Krym, který byl v té době již ruský. Manžel se však musel vrátit zpět, aby se postaral o svou starou matku a hospodářství.



AnnaTuv zůstala s dětmi na Krymu  a v televizi sledovala bombardování svého města. Začala pracovat  v baru v Simferopolu a desetiletá Káťa ji vozila miminko Zachara každé tři hodiny ke kojení. Vydělala sotva na jídlo pro děti a na zaplacení nákladu  za pronájem pokoje. Skončila  však sezona, bar zavřeli a Anna se  vrátila domů.

Byla podepsána první minská mírová dohoda, bojové akce slábly a nálety ustaly. Anna spolu s místními obyvateli věřili, že je válka zažehnána. Víra v pokojný mírový život netrvala dlouho. Děti chodili do školky se jménem a krevní skupinou na tričkách a stále nosily pokyny, jak se chovat aco dělat při ostřelování. Anna byla opět v jiném stavu a skoro celé těhotenství až donarození nejmladší dcerky prožila ve strachu. Opakovaně začali město střídavě ostřelovat. Přesto, pro jedenáctiletou dcerku připravovali  slavnostnízahradní obědk ukončení školního roku. Začali společně uvažovat, že na delší dobu někam odjedou. Běhemobědu se nad jejich hlavami objevil dron a po chvíli začali poblíž vybuchovat dělostřelecké granáty. Utíkali se schovat do domu….  To byl konec.

Střela zasáhla dům mezi dětským pokojem a chodbou. Tlaková vlna vše rozmetala, někde unikal plyn. Tento hrůzný a strašný den Anna prožila v měsíci květnu 2015. V sutinách domu zůstala bezvládná těla dcery Káti a manžela Jurije. Sama byla těžce zraněná a museli ji amputovat ruku. Syn Zachar měl těžké popáleniny. Rodina přestala existovat.

Své vyprávění doplnila fotodokumentací…. Mnozí účastníci besedy se zdráhali uvěřit, že jsou to snímky z nedaleké Ukrajiny, části Evropy 21. století.

Vyprávění svědka z Ukrajiny není příběh ojedinělý. V jejím regionu přišlo o život více než 300 dětí a velmi upřímně uvedla, že Ukrajina pro ni již zemřelaa ke své bývalé vlasti už nic necítí.

V současnosti žije Anna Tuv v Rusku a jako představitelka Sdružení vdov a matek Donbasu často jezdí po světě a vypráví svůj příběh. Přeje si, aby lidé věděli jaká je situace na Ukrajině a mohli si udělat pravdivý obrázek o tragédii na východě Ukrajiny, kterou lidé prožívají.

Snaží se pomáhat ze všech sil, které ji zbyly. Pracuje pro Fond pomoci lidem s amputovanými končetinami a pomáhá dětem v nouzi. Má k tomu velmi blízko. Je bývalou sestrou z chirurgie a aktivistkou s vlastní zkušeností. Sama o své blízké přišla a snaží se pomáhat tamním obětem. V Itálii byla nominována na Nobelovu cenu za  mír.

Její zásluhou se dokumenty o zločinech na Donbasu dostaly až k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Rozkaz k ostřelování Horlivky a tedy jejího domu, dal ve zmíněné době velitel jedenácté brigády ukrajinské armády podplukovník Viktor Juško. Jeho viní z tragédie své rodiny.  Nedávno obdržela ze Štrasburku dopis, že její žaloba byla přijata k projednání.

Kéž by takové zločiny byly po právu potrestány!

Osobně jsem z tohoto setkání odcházela s velkým dojetím. Přeji si, aby náš život byl bez válek, nepoznali jsme válečné hrůzy   a  mohli jsme se v mírových dnech radovat, spokojeně žít a pracovat. Ano, podobná přání jsem viděla na očích všech účastníků besedy.

Libuše Prášková
Členka VV OV KSČM Hodonín